Příběh hliněné nádoby


V Číně měl jeden nosič vody dvě velké hliněné nádoby.
Visely na obou koncích palice, kterou nosil na krku.
Na jedné byla prasklina, zatímco ta druhá byla dokonalá a vždy nesla plnou míru vody.
Na konci dlouhé cesty, která vedla od potoka až k domu, měla vždy prasknutá nádoba vodu už jen do polovičky. Dva celé roky to takto šlo, nosič vody nosil do domu každý den jen jeden a půl nádoby vody. Samozřejmě, že dokonalá nádoba byla pyšná na svůj výkon, vždyť byla bez chyb, dokonalá. Ale prasklá nádoba se styděla za svoji nedokonalost, a cítila se uboze, protože je schopná jen polovičního výkonu. Po dvou letech soužení oslovila u potoka nosiče:
“Stydím se, neboť voda teče po celé cestě domů. A na konec cesty donesu jen polovic vody.”
Nosič jí ale odpověděl:
“Všimla jsi si, že květy rostou jen na tvé straně chodníku a ne na druhé straně? A to proto, že jsem vždy věděl o tvém nedostatku a na tuto stranu cesty jsem zasadil semena květin. To ty jsi je každý den zalévala, když jsme se vraceli do domu. Dva roky sbírám ty krásné květy, aby jsem si zdobil svůj stůl. Kdyby jsi nebyla taková, jaká jsi, tak by tato krása nerozzařovala můj dům.”

Važme si svých prasklin a prasklin druhých a přijmněme sebe a druhé, takoví jací jsme. Óm Šanti Óm

Použitá literatura:



Ifet Hodžič: Duchovní život v praxi

Ifet Hodžič: Ananda jóga, jóga radosti

J. Donald Walters (Swami Kriyananda): Rádža jóga